Raná a Oblík

    Nádherný začátek září přímo vyzývá k nasednutí na kolo a putování na blízké kopečky. Navíc jsme se před 4 dny vrátili z Dolomit, tak že jsme rozježdění v kopcích, ale o tom snad někdy příště, až ty zážitky vstřebám pořádně.
    Dnešní zážitek z 11. září je naopak čerstvý a ještě trošku bolavý. Ráno v 9 jsme s Majdou a naším vrchařským specialistou Štefanem nasedli do auta a přesunuli se do Peruce. Přece jenom se mi nechce šlapat dlouho mezi polema. V Peruci jsou dnes Dožínky, ale ani cukrová vata, kapely a pečené prase nás neodlákaly od naplánované trasy. Zachytnout červenou turistickou a hurá směr Louny. Tam u mostu přesedláváme na modrou a stále ještě rovinatým terénem se blížíme ke kopci Raná. Kopec přichází rychle a je dost nemilosrdnej. Hned první výšvih nás všechny tři donutil tlačit. Pak se dá jet dobře až do sedla mezi vrcholy. Zde trošku odpočíváme, Majda se přemluví k cestě, tlačení na vrchol a já a Štefan se  pokoušíme ze sedla vyjet. Ale..., nakonec taky tlačíme.
    Počasí je super, paraglejdisti a modeláři se tu houfujou, stejně jako okřídlení mravenci. Rychle mizíme z roje, ale na špatnou stranu, tedy na sever. Pokud rádi nosíte kolo prudkým svahem dolu, následujte nás. Pokud ne, raději sjeďte zpět do sedla. Přes obec Raná jedeme po silnici k Oblíku do vesničky Mnichov. Zde se napojujeme na zelenou turistickou a nabíráme poctivé výškové metry. Nebudu kecat, posledních pár set metrů tlačíme, já s prázdným předním kolem. Kolem 12. hodiny jsme na vrcholu a já lepim, trhám ventýlek, dávám druhou duši, procvakávám ji montpákou, dávám třetí duši, ta po minutě ujde, ale čtvrtá již drží, potvůrka jedna. Po dnešku mám ve své 29 již obě duše 26.
    Mezitím na vrchol přicházejí tři Slaňáci s křídlama, kecáme a pak pro změnu vedeme kola po zelené dolu směr Louny. Myslim, že z kopce umím, ale tohle fakt nedávám! Další vrchol je Červený vrch u Loun, kde mám naplánován oběd. Majda i Štefan se už moc těší, hlaďák je sviňa. A obsluha také. Je 13.30 a už půl hoďky má být otevřeno, ale nikde nikdo. Ještě, že do Loun je to pár minutek z kopce a po rovině. Navíc hodpůdka u mostu Barokní špitál stojí za to. Usměvavá obsluha, dobrý rychlý jídlo, zahrádečka nad řekou, točený nealkopivíčko, paráda.
    Tak nějak jsme zlenivěli a do Peruce se vracíme po silnici, je to cca 13 km a celkem jsme najeli 60. Doporučuji všem vrchařům a úchylnejm bikerům. Hodnotím tuto trasu stupněm 6, středně dlouhá trasa pro sebemrskače.