Vysoký vrch v zimě 29. 1. 2011

    Dlouho jsem nic nezapsal, jsem lenoch. Nebo žádný z výletů na kolech dlouho nestál za čas u klávesnice. Včerejší vyjížďka však stojí za pár řádků.
    O Vysokém vrchu, nejvyšším kopci v okrese Kladno, jsem již psal, ale to bylo v létě a za sucha. Nyní, po Pepově nápadu u druhé lahvinky vína, jsme vyjeli v deseti centimetrech čerstvého sněhu na -10 stupněma promrzlém a umrzlém povrchu. V návalu mladické nerozvážnosti se přidal ještě Štefan, všichni ostatní oslovení měli dost výmluv, rozuměj pudu sebezáchovy. Po 10 ráno se konečně vzdalujeme Slanému, ale jen do doby, kdy jsme najeli na polňačku za Studeněvsem. Jen co Pepa dořekl, že to ku…sky klouže, lehl a rozseknul si koleno. Pohotově z batohu vyndal obvaz, opravil se a srdnatě jel dál. V lesích za Drnkem jsme jeho pády přestali počítat. Za zmínku stojí snad jen pád na umrzlé silnici u Doks, kdy svojí helmou přepočítal dráty v Štefanově zadním kole. Až tady uposlechl radu a odpustil si tlak z obou kol.
    Kolem Záplav a údolím Kačáku je to nádherná cesta v létě i v zimě. Jen ten bořící se sníh ubírá sil a při stoupání od Poteplí se na pomláceném Pepovi začínají projevovat známky únavy. Neremcá, ale už ani nemluví, a pořád šlape do pedálů. Závěrečný výšvih se fakt vyjet nedá, Štefan, který jej jako jediný v létě vyjel, slézá z kola ještě dříve než-li já! To potěší, ale jen do chvíle, kdy zjišťuji, že to zkoušel na prostřední převodník! Zamrznul mu přesmykač…
    Vrcholové foto, energytyčky, pokochat se okolní krajinou zalitou sluncem a jedeme dolu. Pepa navrhuje, ať ho necháme samotnýho, že dojede sám, pomalu a nejrychlejší cestou! Nepřípustné! Chlapci nenašli dost odvahy k sjezdu, ale sklouzat to šlo. Jupí dolu zpět do údolí Kačáku a na oběd do Kyšice.
    Při cestě přes Družec už využíváme hodně silnice. V terénu to jede fakt pomalu a Pepu vidím s kolem na rameni i na docela rovném poli. Ale pořád neremcá! Na konci cyklostezky u nádraží Kamenné Žehrovice se s klukama loučím a spěchám po silnici domu za čekající Adélkou. Štefan zůstává solidárně s utahaným Pepou a jedou po silnici poklidnějším tempem.
    5 hodin v sedle, najeto 70 km průměrnou rychlostí 14 km/hod. Dobrý trénink vytrvalosti, ale hlavně vůle. Tak zase za týden jinam? Zapomene do té doby Pepa na bolest?