Díl druhý: Maturita

            Jak Milča píše, Říp je něco jako malá bikerská maturita. Já jsme s Pepou maturoval už před 21 lety, ale zopáknout si to můžeme i jako bikeři. Ve čtvrtek 22.7. v 9 hodin máme sraz v eMsportu. Pepa doráží včas, ale s ulomenou patkou na svém foxovi. Samosebou žádná z patek skladem nepasuje. Pepa to řeší elegantně. Bere si s plochy GT Avalanche 1.0 disk, že stejně chce nové kolo...
            Tak že v 9.30 vyrážíme směr Dolín, Velvary, Straškov, Vražkov. Až sem je to víceméně asfalt s pár zkratkama polňačkou, ale tady bikerům doporučuji hned za vsí odbočit doprava po žluté turistické. Stejně tak to děláme i my. Po pár stech metrech polňačky odbočujeme vlevo podél lesa a pak nás školí krásná kořenitá singlovka, kterou nastoupáváme až na vrstevnicovou cestu vedoucí po obvodu celého Řípu. Pěšinka krásně prověřuje techniku jezdců a Pepa se sžívá s novým strojem. Nicméně, jak se později ukáže, cesta bere více sil, než-li je záhodno.
            Lehce objíždíme kopec zleva a po červené turistické, normálkou po kamenech a betonu, nabíráme výšku. Ještě víc nabíráme vzduch do plic. Ty bych nejraději u Mělnické vyhlídky neměl! Nevejdou se mi do žeber, tlačí se krkem ven i se srdcem a přepínají na nouzový kód. Lehčí převod už není k dispozici, kolo je skoro na místě a těsně vedle sebe slyším přerývané sýpání Pepy. Nevypadáme dobře ani jeden! Po tomhle výšvihu myslím, že je to v poho, ale Pepu následující stoupání posílá od maturity domu. Vzepjaly se mu trubky pod zadkem, ztrácí rovnováhu a „šlape“. Po pár vteřinách je už zase v sedle a se ctí dojíždí až k rotundě sv. Jiří.
            Je 11.00 a není kam stoupat. Vrcholové foto se příliš nedaří. Zamlžený foťák, vybité baterky. Pouze jeden pokus. Po 90 minutách se na vrcholu otáčíme a sjíždíme dolů. Cesta zpět je nudná, ale utíká rychle. Ve 12.30 již na Střelně obědváme a popíjíme pito. Celkem 70 km, matura v kapse a další položka odškrtnutá.

            Obtížnost této trasy bych viděl na 4. Delší, nenáročný výlet i pro hobíky :-).