Klínovec, část první

    Tak se to sešlo, že já i Pepa si můžeme udělat volný pátek a na víkend máme propustky od manželek i dětí. Sice se sem tam muselo něco naslibovat, ale stojí to za to.
    V 8 ráno pátek 6.8. nabírám Pepu do dodávky a jedeme ke Kadani do Brodců, kde u kamarádů necháváme auto v bezpečí. Tady začíná náš 3 denní okruh do Krušných hor. Cíle máme jen dva. Dojet na vrchol Klínovce a jezdit 3 dny v pěkném počasí po horách. Naplánováno není téměř nic, prostě svoboda.
    Sjíždíme k Ohři a proti proudu jedeme do Okounova, kde začíná první stoupání do hor. Dle vyčtených rad jedeme přes Srní. Klidná asfaltka s minimálním provozem a vyrovnaným sklonem nás rychle vede nad údolí. V Srní si vzpomínám na Milču a jeho verše. Když už jedu v jeho stopách, přidávám vlastní pro pobavení Pepana.

Když jedu obcí Srní,
zadek už mne brní,
Pepa řičně funí,
kdo umí, ten umí.

    Držíme se stále asfaltu, v batozích na zádech máme celou výbavu, snad, a po 11. hodině jsme u spodních konců sjezdovek pod Klínovcem. Trošičku vyhecovaně poslední kilometry zrychlujeme, aby asi turisti na vršku poznali, že jsme dobří! Vrcholové foto, je poledne. Hospůdka nás láká na svíčkovou a Plzeň. Fouká, ale nám to nevadí. Odtud je to na všechny strany z kopce!
    Cyklistika bez námahy. Tato cedule nás upoutává svým slibem. Jedná se o projekt, to je módní slovo, kdy lanovkou vyjedeš i s kolem nahoru a dolu se vezeš jednou z 6 ti vyznačených tras. Tak jo. Vybíráme černou lainu a sjíždíme po krásné kamenitokořenové pěšince a modré sjezdovce do Božího Daru. Odtud jedeme směr východ. Kam? Nevíme. Prostě jen tak. Poznávám Špičák a dál má znalost terénu končí. Ale po úzkých opuštěných asfaltkách se jede dobře, kiláky naskakují, Pepa vypadá velespokojeně.
    Po několikakilometrovém sjezdu, sakra, uprostřed lesů u hranic s Německem, narážíme na osamocenou chaloupku s pivní vývěskou. Ochotná paní a její bodrý muž jsou od počátku sympatičtí. U kráglíku mne napadá, že by tu šlo i spát. Cože? 340,- s polopenzí v peřinách? Je rozhodnuto. Batohy házíme do pokoje, zadky na sedla a jedeme na průzkum okolí. Penzionek se jmenuje U Červené lišky (www.cervenaliska.cz) a sjíždíme k obci Potůčky. Odtud vyšlápneme na nejbližší kopec Blatenský vrch a po další hoďce jsme zpět na chatě u pivča, ve sprše.....
    Je poznat, že se s Pepanem známe dlouho. Z útrob batohů neomylně vytahujeme domácí oblečení, tepláky a bačkory! Prostě jsme připraveni na večerní pohodu. A ta se při dlouhé partii pokru o panáky skutečně dostavuje.

Pokračujeme příště a až ráno, noční příhody sem nepatří:-)